Kaple sv. Xavera

Uprostřed obce Lubná u Poličky stojí od roku 1857 kaplička sv. Františka Xaverského.

Byla jsem požádána, abych napsala jako pamětník to, co se váže k této kapli. Dozvěděla jsem se, že v kronikách v Lubné, ani na sebranické faře, nemáme fundované zprávy. Tedy to nejdůležitější.

Kdo to byl svatý František Xaverský?

Když bylo Františkovi teprve 10 let, španělský kardinál Cisneros nařídil z politických důvodů, aby byl zbořen hrad Xavier v Navaře, kde on se narodil roku 1506. Pro feudální šlechtickou rodinu to bylo velké ponížení, ale mladého Františka se příliš nedotklo, protože chtěl zjednat svému rodu jinou slávu. Jen pro zajímavost uvádíme, že jméno jeho rodu, Xavier, se stalo v jeho případě i jménem křestním a jako takové se rozšířilo po všech katolických zemích.

Jako student se František seznámil v Paříži s jiným mladým španělským šlechticem, Ignácem z Loyoly.

Jako generální představený Tovaryšstva Ježíšova ho Ignác později vybral mezi misionáře určené pro portugalské kolonie v Indii.

Jeho první misijní oblastí byla portugalská država Goa v Indii.

František Xaverský chodil s růžencem do nejbídnějších chatrčí, k lůžku nemocných a do jeskyní, kde se musili skrývat malomocní. Chodil i do těch nejšpinavějších čtvrtí a zvonil přitom zvonkem, aby tak kolem sebe shromáždil co nejvíce roztrhaných a vyhladovělých dětí. Říkali mu za to „Velký otec“. Největším přáním Františka Xaverského bylo pokřtít co nejvíce Duší a tím jím otevřít cestu do Nebe.

Nejvíce ho přitahovaly vzdálené japonské ostrovy.

Japoncům bylo divné, proč křesťanství, které on hlásal, k nim nepřinesli z Číny, odkud vždy přicházely všechny nejkrásnější věci. Proto se František rozhodl, že pronikne i do této země.

Tam, na břehu jednoho ostrůvku, čekal na loď, která by ho dopravila do Číny. Mezitím však onemocněl a zůstal na ostrůvku sám jen s jedním čínským chlapcem, který mu sloužil za průvodce a tlumočníka. Modlil se jako malomocný v evangeliu: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

A Ježíš se nad ním opravdu smiloval a nalodil ho na loď plující do věčnosti. Nejhorlivější misionář všech dob zemřel na úsvitě 3. prosince roku 1552, ve věku pouhých 46 let. Papežem Pavlem V. byl jezuita František Xaverský prohlášen za blahoslaveného 25.10.1620 a papež Řehoř XV. ho prohlásil za svatého 12. března 1622.

Moje osobní nezapomenutelné vzpomínky z dětství. Kaplička stojí před bývalou Dolní hospodou č. 41, kterou koupil náš dědeček Josef Simon v r. 1918. Obyvatelé tohoto domu se spolu s obcí vždy starali o vnější kabát kaple, ostatní sousedé o úpravu a údržbu vnitřku.

V divokých 90. létech 20. století byl odcizen starý a zašlý obraz Františka Xaverského, tak jsme zcela amatérsky, ale s velkou láskou a úctou zaplnili místo na oltáři sochou naší společné Nebeské Matky Panny Marie. Tu i Franz Xaver ctil a miloval. Svíce nikdo neodnesl, to jsou pravé voskovice a snad stoleté. 

O osobní vzpomínky se podělila Vilemína Schmauz